Tak přináším první zprávičky o tom, jak se mám. Mnozí je chtěli, mnozí po nich toužili, tak tady jsou.

Tak tedy je to už 24 hodin co jsem sem přijela. Cesta byla dlouhá, ale relativně šla. Autobus byl docela pohodlný, i když jsem toho moc nenaspala tak cesta uběhla docela rychle. Přesun z jednoho místa na druhé v Paříži byl docela náročný. První úkol a to zjistit informace o tom, jak se dostat z bodu A do bodu B jsem zvládla, dokonce nějak tak i ve francoužštině. Horší bylo pařížské metro, protože hned na začátku jsem si zasekla kufru do turniketu, ale naštěstí za pomoci jedné slečky jsem ho dostala ven, a i nějak těch x schodů v metru na přestupech jsem zvládla. Doufala jsem,že se najdou nějaký gentlemeni, ale nakonec se našel jen jeden na jedny chody, ale i tak sem mu mému bezejmenému zachránci vděčná.

Ale na druhou stranu musím ocenin pařížany, že se snažili pomoc aspon v tom, když jsem se ptala na cestu a musela vyzvednout jízdenky na TGV atd. to pomohli rádi.

Cesta TGV byla skvělá, i když v mém případě jsem ji skoro celou prospala. Poslední vláček do Saites byl už takovou malou tečkou, i když takhle prázdný vlak jsem dlouho neviděla.

V Saintes na mně už čekal člověk z domu, tedy už jsem měla vyhráno. Přivítání v domě bylo skvělé, člověk se ani envzpamatoval a odnesli mu věci do pokoje. Pokojíček je malý, ale útulný a mám tam vše co k životu člověk potřebuje. Lidé v domě jsou taky velmi přátelský, usměvavý. Je nás tady 16 - z toho 2 na civilní službě (spíš dobrovolnictví, placené francouzskou vládou, ale jsou na to docela tvrdé podmínky, aby to člověk získal) - z toho tedy jedna holka na zkoušku, pak já, ještě jedna mladá holka ve službě stejně jako já, 2 celibátnice, 1 starší francouzský pár, 1 rodina i s dětmi, kteří jsou zodpovědný za dům, pak jeden slovenský pár s dětmi a ještě jeden francouzský pár a dva kněží.

Opatství je docela velké, ale jdá se projít, kostel je velmi jednoduchý, ale hezký. Okolí je velmi prosté, kousíček je les, který hodlám prozkoumat v následujícím víkendu.

Jinak se nějak snažím zžít se s novým způsobem života, s novými lidmi, s novým jazykem atd. a bojuji hlavně s francoužštinou, protože rozumím opravdu jen maličko a spíš nějaké soliterní slova, ale tak třeba za měsíc to bude jinačí.