Lodz je jedno z největší měst v Polsku, je to převážně průmyslové a univerzitní město, ale je to také město, které zažilo druhou světovou válku (bylo zde ghetto – viz jinačí článek) a město, kde našla své povolání sestra Faustyna.

Co já jsem toho město měla za těch necelých 14 dní možnost poznat, tak je to město i velkých kontrastů, jsou místa, která jsou krásná, z kterých dýchá historie, která jsou krásně opravená, ale pak jsou místa a to i v centru, kde máte skoro strach i vkročit. Ale lidé jsou velmi přátelský, i když vám do města vtrhne 5000 mladých lidí (na festival mládeže, který předcházel SDM) :-D

Nejkrásnější je asi ulici Piotrkowska s délkou 4000 m plná obchodů atd. Ve městě je i spoustu krásných kostelů a i dvě brány milosrdenství, to je to, proč píši tento článek.

První se nachází v katedrále sv. Stanislava Kostky z roku 1922. Katedrála je velmi impozantní, byla jsem z ní opravdu nadšená, i když není zrovna historická, tím chci říct třeba barokní nebo tak.

tento kříž je zezadu katedrály a ta budova za tím je seminář

katedrála je velmi prostá, i když nádherná, a během SDM, tedy je možné, že i poté, to nevím, zde byly vystaveny relikvie sv. Faustýny

 

lodz znamená v překladu lod, tak tento symbol se objevovat dost často

socha sv. Jana Pavla II.

 

Druhá brána je v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Nejvtipnější je, že jsem tento kostel, bránu ani nehledala, prostě jsem využila s kamarádkou nějaké té volné hodinky a šli jsme se projít, popovídat a našli jsme tento kostel.