Hlavní myšlenka: „Kdo miluje svůj život, ztratí jej, kdo nenávidí svůj život v tomto světě, uchrání je pro život věčný.“

Téma: Vzdát se všeho, jít za Ježíšem, být užitečný

Zbývá nám několik málo dní do Velikonoc, kdy si budeme připomínat ten velký Velikonoční příběh. Tomuto textu předchází ten, v němž Ježíš přichází do Jeruzaléma. Vítají ho nadšení poutníci, kteří v něm vidí svého Mesiáše - člověka, který je přichází vysvobodit z moci římských okupantů. Nevítají ho však místní obyvatelé. Pro ty je Ježíš především cizinec.

O každých velikonocích vzrostl počet obyvatel Jeruzaléma někdy i desetinásobně. Nikde jinde než v jeruzalémském chrámu nebylo totiž možné slavit hod beránka. Izraelci z celého světa přicházeli a přijížděli do Davidova města, aby tu oslavili největší židovský svátek - den svobody a naděje na příchod Božího království.
Evangelista Jan zmiňuje, že jsou zde i poutníci z Řecka. Byli to věřící pohané, které přitahovala izraelská víra v jediného Boha a mravní čistota Mojžíšova zákona. Přišli se podívat, jak Boží lid slaví velikonoce. Sami však museli stát mimo. Nikdo z nich nesměl vstoupit do chrámu ani jíst beránka. Jejich údělem bylo pouze přihlížet. Neboť málo platné židem se člověk musí narodit.
A jsou to právě oni, kdo vyhledávají Ježíše. Nestačí jim jen to, co o něm slyšeli. Chtějí se s ním seznámit a osobně ho poznat. Proto měli i tu obrovskou touhu ho vidět, seznámit se s ním.

A to je správná cesta i pro nás. Kdo hledá Boha, kdo ho chce následovat, měl by se co nejlépe seznámit s Ježíšem, s tím kdo je.

Co my víme o Ježíšovi? Jak si ho představujeme?

Děti budou říkat, co všechno, o něm ví, jako by dávali sami odpověď řeckým poutníkům.

Ale nebyli trošku zklamaní z toho, co jim Ježíš řekl? Jak ho viděli, jak se choval k lidem, co dělal? Proč Ježíš mluví o zrnu? Proč říká, že musí semeno padnout do půdy a zemřít? Když přeci i ze semena můžeme mít užitek.

Povím Vám jeden příběh:

Jednomu chlapci se zdálo, že se ocitl ve velkém obchodě. Za pultem jako prodavač stál anděl. „Co tu prodáváte?“ zeptal se kluk. „Všechno, co si přeješ,“ odpověděl krátce anděl. Chlapec začal vypočítávat svá přání. „Přál bych si, aby skončily všechny války na světě, aby Byla  všude spravedlnost, abychom byli snášenliví a velkodušní k cizincům, aby bylo v rodinách víc lásky, aby měli všichni práci, abychom v církvi měli k sobě blíž a...“

Anděl ho přerušil: „Je mi líto, chlapče. Ty jsi mě špatně pochopil. My neprodáváme plody, my prodáváme jenom semena.“

Když se semínko rozhodne zapustit kořeny, když se odhodlá, že zemře, že se nechá rozevřít, že přijme všechen tlak, který je na něj vyvíjen, vyroste z něj strom, keř….ale uprostřed je i kříž, smrt, ale skrze kříž/smrt je pak bohatý účinek…z kterého mají užitek nejen lidé, ale i zvířata, ptáci. Navíc z něho vzejde život, dá nasytit x lidem.

Obrázky avokáda, jak z něj raší nová rostlinka.

Krásně tento proces můžeme vidět na semenu avokáda. To musí puknout, aby z něj mohl vyrůst nový život.

CHVÁLA

Ježíš dále poutníků říkal tato slova: „Kdo miluje svůj život, ztratí jej, kdo nenávidí svůj život v tomto světě, uchrání jej pro život věčný.“…

Co si pod touto větou představíte? Jak ji chápete?

Děti odpovídají, říkají, co pro ně znamená milovat, co mít rád, nenávidět – je možné, aby to už předem připravili v sobotu.

Co znamená milovat svůj život? Čím vším je pro nás život? Kde všude milujeme jiné věci více než Boha? Kde klademe na první místo sebe nebo i něco jiného než Boha? Kde jiným věcem dáváme hodnotu?

Být rád na světě, na to není nic špatného, máme být rádi na tomto světě, rádi za všechno, co jsme mohli dostat, být opravdu vděčný za požehnání, které nám Bůh i skrze věci může dát. Ale mít rád a milovat je něco jiného. Když se podíváme na svět okolo nás, na lidi v práci, tak vidíme, jak se jejich životem stává práce, sport, koníčky. Tomu či onomu obětují všechno, obětují tomu všechen svůj volný čas, peníze, rodinou pohodu, čas strávený se svými blízkými, kamarády. Jsou tím tak pohlceni, že nevidí nic jiného, než to svoje, nechtějí ani uznat, že to tak trochu přehánějí. A tito lidé o to mohou přijít docela snadno. Stačí málo a jejich svět se zhroutí, protože stavěli špatně a ze špatných kostek.

Obrázek domina

Tedy jsme si řekli, že se nemáme soustředit příliš na věci okolo nás, ale co znamenají Ježíšova slova o tom, že máme nenávidět život? Že máme nenávidět žít? Že musím být jen zachmuřený a všechno odmítat? Mám si odepřít všechny věci okolo sebe? Nemít žádný koníček?

Myslíte si, že Ježíš chce toto? (nechat mluvit děti, o tom, co si myslí, že Ježíš po nás chce)

Ne, ale chce, abychom nelpěli na tom všem, co máme, na hračkách, počítačích, mobilech…abychom neměli rádi něco, co nás jen odděluje, abychom nenáviděli hřích, špatnou vlastnost, abychom neztráceli čas hloupostmi. Abychom nestavěli svůj život na věcech, které taky nejsou napořád, které se pořád mění, vyvíjejí a za pár let ztratí smysl.

Viděli jste někdo už opravdu starý počítač? Jak moc se liší od těch dnešních?

Obrázek starého počítače/nového + dalších retro věcí

Má opravdu smysl lpět na těchto věcech? Není lepší je jen využívat? Nemusíme se toho vzdát, ale znamená to, nemít v tom srdce. Musíme dát věcem tu správnou hodnotu, tak aby mi pomohli dostat se k Bohu.

Obrázek viz ducháče

Musíme se naučit odevzdávat Bohu věci, které mě odklopují, tím si vyprázdním ruce a naopak Bůh mě skrze ty mé prázdné ruce a skrze věci, které mě obklopují, může naplnit.

Věci, které tady dokážu odmítnout, odepřít, jednou dostanu zpátky v nebi. Odepřu si třeba hraní na počítači, sladkosti atd. a místo toho pomůžu třeba mamince.

Znamená to si uvědomit křehkost života, že náš život nám dává Bůh. Možná to znamená vzdát se určitého pohodlí, určité jistoty, kterou nám nabízí svět a vydat se na dobrodružství s Bohem.

CHVÁLA

Možná jste to už zažili, možná zažijete později. Ale ve vašem životě nastal/nastane okamžik, kdy si uvědomíte, že máte rádi Boha, že jste ochotni si i něco odepřít, a v tom okamžiku poznáte, že chcete Bohu sloužit, následovat ho.

Ale co znamená Ho následovat? Jak ho mohu následovat? Znamená to zříci se všeho? Opustit všechno, jak to udělali třeba učedníci, Abraham? Když se vydám na tu dobrodružnou cestu s Bohem, nevezme mi Bůh svobodu? Nebude po mně chtít nějaké nereálné věci, které nejsem schopna naplnit, splnit? Budu se muset vzdát svých snů? Hraček…

Ano i ne. Bůh nás miluje kompletně na 100%, jeho láska je nekonečná. Když ji poznáme je naší přirozenou touhou jít za ním, následovat ho všude kam jde, půjde. Na druhou stranu Bůh ví, že máme určitý závazek, vůči rodině, dětem, rodičům…a že nemůže všichni nechat všeho a jen se mu na 100% věnovat.

Ale chce, abychom ho následovali a sloužili mu i ve všednosti našeho života, abychom mu dali třeba i jen 1/10 našeho dne. Nechce otroky, kteří mu budou sloužit jen, protože se to musí, ale chce Syny a Dcery, kteří se ho pokusí milovat tak, jak budou moci.

Ano někteří mohou cítit, že mají dělat něco více, odjet třeba na misii, stát se kazatelem…ale většina z nás ho bude následovat v obyčejném, všedním životě. Ale jedno je jasné a to, že si nás Bůh povolá z našeho obyčejného života z naší všednodennosti, obyčejnosti.

Možná jste někteří z vás viděli film: Pán prstenů.

Obrázek Froda Pytlíka

V Tolkienově klasickém díle Pán prstenů: Společenstvo prstenu je scéna, v níž se Frodo Pytlík setkává s paní Galadriel, královnou elfů. Přivede ho k misce s vodou, zvané zrcadlo Galadriel, které odhaluje budoucnost, a přiměje ho, aby do ní pohlédl. Poté co v zrcadle spatří zanikající Kraj, paní k němu promluví o jeho velkém úkolu – zničit prsten. „Jestliže totiž selžeš, budeme odhaleni Nepříteli. Nejsi odpovědný za osud Lothlórienu, ale jen za splnění vlastního úkolu.“ Ve filmové verzi této scény ještě dodává: „Tobě byl ten úkol svěřen. A nenajdeš-li cestu ty, nikdo ji nenajde.“

Frodo byl povolán; byl mu svěřen velmi důležitý úkol. Pokud by jej nevykonal on, Ten, který nese prsten, pak to, co se mělo stát, by se nikdy nestalo.

Frodo byl na počátku své cesty obyčejný Hobit, stejně jako všechny výjimečné postavy v Bibli – Josef, Marie, pastýři, Abraham. Měly obyčejné povolání, narodili se do obyčejné rodiny, a až pak si je Bůh použil. Bůh povolává a mluví k nám vždycky rozdílnými způsoby, nikdy to není stejné. Každý člověk na této planetě je jiný a proto i Boží volání k následování je jiné a stává se i jinými způsoby….

Vzpomenete si u některých biblických postav, jak jejich povolání probíhalo?

(Děti říkají příklady)

Co třeba:

  • Mojžíš – Bůh se zjevuje v hořícím keři. Mojžíš odporuje Bohu, říká, kdo je on, aby šel k faraónovi, vymlouvá se, ale Bůh mu dává pomoc. Byl povolán k tomu, aby vyvedl Izraelity z egyptského otroctví.

  • Samuel – byl mladý chlapec, který sloužil v chrámě a Hospodin k němu promluvil, ale on nevěděl zpočátku, že je to Hospodin, ale Eli mu poradil

  • Abraham – žil se svoji manželkou a Bůh pak k němu promluvil a řekl, že má odejít ze země, ve které je a jít do země, kterou mu ukáže a tam mu požehná

  • David - Bůh zanevřel na krále Saula kvůli jeho neposlušnosti a vyslal proroka Samuela k Jišajovi, aby mezi jeho syny nalezl nového krále. Volba padla na Davida, Jišajova nejmladšího syna, který pásl ovce svého otce. Protože se Bohu zalíbil, nařídil Samuelovi, aby Davida pomazal jako budoucího krále Izraele. Saul se velmi trápil bolestmi. Jeho služebníci mu doporučili poslat pro Davida, nadaného hráče na lyru. A tak David vstoupil do Saulových služeb a kdykoli Saula posedlo trápení seslané od Hospodina, David ho obveselil hrou na lyru.

  • Jeremiáš - přestože byl ještě chlapec, byl povolán stát se prorokem národů. Než ho Bůh povolal žil v malé vesnici v Izraeli, v kněžské rodině. Jeremiáš se cítí nepřipravený, ale přijímá poslání a stává se prorokem. Jeho život není snadný. Stojí proti králům, falešným prorokům, lidu i vlastním příbuzným. Je pronásledovaný a osamělý.

  • Izajáš - Bylo to roku 737 p. Kristem. Umřel král Uziáš. Ve svaté zemi byla tehdy spoušť. Lidé žili bez Boha a špatně. Nic nového. A tehdy mladý muž, Izaiáš, vstoupil do chrámu a modlil se. V duchu vidí svatého Boha, jak prosí: Pomožte zachránit ten národ.
    Izaiáš si říká: Copak jsem já. Vždyť jsem hříšník. A najednou vidí anděla, jak z chrámového oltáře vzal žhavý uhel, potřel mu rty a řekl: „Teď je tvá vina očištěna“. A Hospodin volá zase: „Koho mám k těm lidem poslat? Kdo půjde?“ A Izaiáš, v takovém záchvatu velkomyslnosti volá: „Hospodine, tady jsem, mně pošli a to, co všechno pak udělal ve svém životě tento muž, se dá srovnat jen s největšími velikány všech dob. Obrátil svět. Obrátil svět – protože Bůh ho povolal – a on poslechl.

  • Marie

Co je u nich společného?

(Děti zkouší najít společného jmenovatele např. to, že měli svou práci, že byli obyčejní, že jim nic nechybělo, byli šťastní, že jim poté Bůh požehnal, že bylo vždy na té osobě, jestli chtěla jít za Bohem, mohla se rozhodnout svobodně, mohla dál žít ten svůj život)

Správně jste řekli nějaké věci, ale podle mě nejdůležitější je to, že ta osoba si opravdu mohla vybrat, jestli půjde Boží cestou nebo ne. Stejně jako máme na výběr my, ale Bůh nás potřebuje. My můžeme být jeho rukama v tomto světě, pomáhat ostatním.

Bůh nemá jiné oči, jenom tvoje. Bůh nemá jiná ústa, jenom tvoje. Bůh nemá jiné ruce, jenom tvoje. Bůh tě potřebuje a stejně potřeboval i všechny biblické osoby, včetně Petra.

Obrázek povolání Petra

Petr byl obyčejný rybář, ale Bůh si ho použil. Ale dost už bylo slov, pojďme se na to podívat.