Dnes jsou Letnice, abychom dokázali prožít sestoupení Ducha svatého, ráda bych sem dávala texty pro modlitbu se zamyšlením. Myslím si, že by nám to všem mohlo pomoci.
V komunitě běží stále videa s různými krátkými přednáškami, je možné si zapnout titulky. Dnešní text pro modlitbu byl inspirovaný právě tím, co v něm bylo řečeno.
https://www.youtube.com/watch?v=8k64JwBqDWA
Gn 12, 1 – 9
milost: nechat Ducha svatého změnit můj život, nechat se od něj vést tam, kde to je potřeba
tři kroky k modlitbě:
1) verš 1 – 3
Kam mám já osobně odejít? Co mám ve svém životě změnit?
Bůh chce měnit můj život, chce v něm kralovat, chce mi žehnat, chce naplnit své požehnání. Ale nikdy to nemůže udělat, když si budu stát jen za svým, když nebudu ochotná vykročit na cestu, opustit třeba nějaké své zvyklosti. Je potřeba poslouchat Boha a jít tam, kam on vede.
2) verš 4 – 6
Vydat se na cestu není lehké, je těžké se vzdát něčeho, co máme rádi, co nás třeba i těší, co nás třeba i nějakým způsobem naplňuje. I pro Abrama to muselo být ohromně těžké. Měl rodinu, stáda, majetek. Navíc nebyl to už žádný mladíček, který by neměl co ztratit a zvykal si hned na změny. Ve svém věku měl určitě své zvyky, zařízené obydlí, své přátele prostě jeho život asi probíhal v poklidném a nic nerušeném tempu. Ale byla zde jedna věc, kterou by rád změnil, ale která nebyla v jeho moci. Toužil se svoji manželkou po dítěti. Nemyslím si, že už doufal, že by se to mohlo změnit. Ale prostě uvěřil tomu Božímu slovu a i tomu zaslíbení, které dostal. A opustil všechno. A pro koho to opustil? Ne pro sebe, ale pro Boha. Dokázal se všeho zříct, protože miloval Hospodina. Ten jeho příklad je opravdu radikální a i poučný. Nikdy nejsme starý na změnu, nikdy nejsme starý na to, abychom se mohli vydat na cestu, na kterou nás Hospodin zve. Nejtěžší na této změně je právě udělat ten první krok, rozhodnout se a jít.
3) 7verš – 9
Až když se Abraham vydal na cestu, až udělat ten první krok, Bůh mu dal ohromné zaslíbení. Asi většina lidí, co toto bude číst a i se podle toho modlit, je svobodných. Toužíme po partnerovi, stejně jako Abram toužil po dítěti. Ale tak mi napadá, že možná toto je ta cesta, že toto je ta výzva, kterou musíme udělat, prostě se vydat na tu Boží cestu. Opustit něco, proto abychom se stali požehnáním. Nechat Ducha svatého, aby v mém životě mohl jednat, aby mohl třeba způsobit i chaos. Můžeme si být jistý, že i když se náš život touto změnou hodně změní, tak víme, že to bude vždy pro náš prospěch.
Můžeme být třeba zklamaní, z toho, že už jsme nějaké kroky udělali a Bůh přece nejednal. Ale možná je potřeba si položil otázku, opravdu nejednal? Tento text byl pro mne ohromně důležitý v mém rozhodování, jestli odjet nebo neodjet do Francie. Rozhodla jsem se odjet a tajně jsem ve svém srdci doufala, že by mi Bůh mohl požehnat právě tím, že by mi dal partnera tam. Ale dva a čtvrt roku uběhlo a já se vrátila, pořád svobodná. Ale s dalším zaslíbením. Když jsem se rozhodovala, jestli vstoupit do komunity nebo ne, dostala jsem takový obraz, že mi Ježíš zve, abych mu dala ruku a šla jsem s ním a že to bude On, který pak tu moji ruku předá mému manželovi před oltářem v den mé svatby. Ten obraz byl pro mne ohromně silný a stále na něj myslím a říkám si, tak kdy Ježíši už to konečně uděláš? Kdy konečně naplníš toto požehnání? Není to jednoduché, ale vím, že až bude ten správný čas, Ježíš ho naplní, protože to slíbil. Slíbil Abramovi potomka a dal mu ho. Slíbil apoštolům a i nám Ducha svatého a dostali jsme ho. Bůh plní, co slíbil. Věřím, že tento text je i pro nás. Prostě vydat se na cestu, přijmout Boží požehnání a zaslíbení a čekat na „Letnice“.
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.