https://www.youtube.com/watch?v=WCMQUja-cxk&t=398s

Myslím si, že z dnešního evangelia je důležité to, že Bůh dělá krůčky s každým z milovaných dětí, dělal to v celém Starém i Novém zákoně a dělá to i s námi. Dneska bych chtěla nabídnout zamyšlení nad textem, který byl zmíněn i ve videu.

Sk 20, 18 – 24

Milost: Nechat Boha, aby s námi spolupracoval a poučoval nás

Případně

Milost: Důvěřovat Bohu a nechat se vést

1) verš 18 – 21

Přemýšlet nad svým životem, kde jsem Pánovi mohl/a sloužit, jak jsme sloužil/a. 

Pavel v těchto verších popisuje, jak sloužil, přestože to nebyla jednoduchá cesta a stála ho hodně bolesti, utrpení. I náš život, naše služba může být pro nás bolestná, byli jsme třeba několikrát odmítnuti. 

2) verš 22 - 24

„protože mě Duch nutí, a nevím, co mě tam potká“

Zamyslet se nad tím, jestli není nějaká oblast, kam mi Duch svatý zve, třeba nějaké místo, kam bych měl/a zajít, někdo, komu bych měl zavolat, navštívit. 

Tento verš mluví hodně o důvěře, důvěřovat v to, že to, kam nás vede Duch svatý, je pro náš prospěch. Pomáhá nám si uvědomit, že je potřeba důvěřovat a nechat se vést, aniž víme, co nás tam čeká. Cesta s Bohem je cestou plnou zatáček, dobrodružství, někdy i odboček. Často vidíme jen kousíček té naší cesty. Ale Bůh zná celou cestu a proto mu máme důvěřovat.