Ale zpět k tomu, jak se to prve stalo, k tomu, jak to máme zaznamenané v Bibli (slide 1,2). Přečíst text Jn 4, 3 – 14

(slide 3) Ve verši 5 se píše: „Ježíš unaven cestou usedl u té studny“. Ježíš byl člověk stejně jako my všichni tady. To znamená, že cítil únavu, byl vyčerpaný. Seděl u studny a byl zesláblý hladem a žízní. Už jste se i vy někdy cítili vyčerpaní? Nemohli jste jít dál? Potřebovali jste se nutně napít případně něco sníst? Já jsem to již zažila a nebylo to nic příjemného, navíc se stmívalo a zbýval nám ještě dlouhý kus cesty, ale naštěstí jsme našli potůček, z kterého se dalo píti a to mi dodalo sílu jít dál a dojít do cíle. A v podobné situace byl asi i Ježíš. Od rána urazil velký kus cesty a teď na něho pražilo polední slunce a byl určitě hrozně unavený. Při pomyšlení, že má čerstvou studenou vodu na dosah ruky, na něho žízeň doléhala ještě silněji. Nemohl však nic dělat, protože neměl ani lano, ani vědro a studna byla hluboká. Nezbylo mu tedy nic jiného než čekat, až někdo přijde a vodu mu nabere.

(slide 4) Za chvíli dorazila ke studni jedna Samařanka, a jako by Ježíše vůbec neviděla, nabrala si vodu do džbánu. Potom se otočila a chtěla odejít. (slide 5) Vtom ji Ježíš požádal, aby mu dala napít.  Takovou prosbu na Východě nikdo neodmítne. Vodu tam nazývají „Božím darem". Ježíšovo otázka je velmi prostá, běžná, ale i velmi hluboká. Vodu potřebuje každý tvor, nikdo na této zemi nedokáže žít bez vody, i když třeba některé rostliny jí potřebují méně, ale Ježíš je člověk, potřebuje vodu a nebojí se o ni požádat, probořit bariéry.

(slide 6) Konverzace pokračuje dál, žena mu říká: „Jak ty, jako žid můžeš chtít ode mně od Samařanky, abych ti dala napít?“ Podle židovské tradice totiž ona nesměla z Ježíšem mluvit, ale Ježíš chtěl mluvit s ní. On se neleká žádného člověka, ať je jakýkoliv. Prolomuje hranice, otevírá své srdce člověku, nabízí pomoc, ucho k naslouchání. Neleká se ani našich hříchů, toho, co jsme provedli. Jemu na to nezáleží. Ano, sice podle židovské tradice, by se s ní neměl setkat, mluvit, ale jemu je to jedno, nedbá na společenské postavení. Mluvil s ní a mluví a chce mluvit s každým z nás. Od těch nejmenších až po ty nejstarší. Snižuje se na naši úroveň, do naší situace. Nedívá se na naše postavení.

(slide 7) Ježíš jí dále odpověděl: „Kdybys znala, co dává Bůh, a věděla, kdo ti říká, abys mu dala napít, požádala bys ty jeho, a on by ti dal vodu živou."  Ježíš ve svém překonávání hranic jde dál, nechce zůstat jen u toho, že by o něco požádal a jen dotyčného využil.

(slide 8) Chce jí něco dát, něco, co je ještě cennějšího než voda, i když to třeba není úplně v lidské logice. Nikdo z nás si nedokážeme představit, co všechno nám Bůh dává, co všechno dostáváme od něho, aniž bychom si toho všimli a co všechno má pro nás připravené. Ale všichni tady víme, že nám Bůh dává. Vzpomenete si na to, co vám dal naposled? Jaké to bylo? Potěšilo vás to? Bůh dává vždycky dobré věci.

Hodně lidí v dnešní době hledá tuto pomoc, tuto živou vodu ve spoustě věcí. Ty mladší z nás třeba v hraní počítačových her, ve svých fantaziích, ty starší v sociálních sítích, kamarádech, a ještě ty starší ve své práci, kariéře. Máme žízeň a snažíme se ji nějak uhasit milionem věcí, ale věcí, které nás zasytí, dají sílu jít dál, ale třeba jen na chvíli, některé na pár hodin, některé na pár měsíců, roků, ale vždy potom objevíme, že to nebylo ono. Máme v sobě pořád tu touhu. Ale Ježíš nabízí něco, co nás zasytí nadobro. Tuto touhu může naplnit jen on, Jediný.

 

Písnička – Běžím za tebou

 

Co si myslíte, že je tou vodou živou, o které mluví Ježíš? Já si myslím, že je to Duch svatý, to je ten, který nám pomáhá v každodenní situaci, který nám pomáhá se modlit, dělat dobré věci, nedělat věci, kterými bychom rozesmutnili Boha atd.

(slide 9) „Kdo by se však napil vody, kterou mu dá já, nebude žíznit na věky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému.“

Ježíš tuto vodu nabízí každému tady a teď, 19.3. 2017, v 10:----, v kostele metodistické církve na Lochotíně, každému, kdo je zde od těch nejmenších až po ty nejstarší. On jediný může uspokojit naši lidskou potřebu pokoje, radosti, lásky, odpuštění.

(slide 10) Jako kdysi dal Bůh Izraelcům vodu ze skály, tak i nám dnes Ježíš nabízí vodu života. Nezáleží na tom, kdo jsme, ani jaká je naše minulost, nezáleží na našich chybách ani na situaci, kterou právě prožíváme, nabídka živé vody platí za všech okolností. Pán Ježíš nás vybízí, abychom se jí zdarma napili.

(slide 11) Nabízí nám ji ze své milosti a je jen na nás, jestli ji přijmeme.

Jen mi se musíme rozhodnout jaké bude naše srdce, jestli jako:

Srdce zavřené – Bůh nám dává Ducha svatého, ale my jsme zavření, nechceme ho přijmout, jeho živá voda proudí okolo našeho srdce pořád pryč

Srdce otevřené – když se otevřeme Bohu, Bůh nás může naplnit do sytosti, může nám dát všechno, co potřebujeme k našemu životu, a navíc i z nás poplynou proudy živé vody k ostatním.

Pro co se dnes ty rozhodneš?

Amen